2016-01-05

Jaký byl rok 2015 u nás v MgC Group


LEDEN


V lednu jsme se stali členy Česko-německé obchodní a průmyslové komory. Česko-německá obchodní a průmyslová komora je součástí celosvětové sítě bilaterálních zahraničních hospodářských komor a aktivně podporuje hospodářskou spolupráci mezi Českou republikou a Německem.



ÚNOR-BŘEZEN


Podpořili jsme trénování paměti a funkce mozku. Již poněkolikáté jsme se aktivně zúčastnili projektu NÁRODNÍ TÝDEN TRÉNOVÁNÍ PAMĚTI pořádaný Českou společností pro trénování paměti a mozkový jogging.Tato akce probíhá v rámci celosvětové akce "Brain Awareness Week", který je pořádán od roku 1996 organizací Dana Alliance for the Brain. Veřejnost se  dozvídá o výsledcích výzkumu mozku srozumitelnou formou prostřednictvím stovek akcí. Ty jsou pořádány vědeckými institucemi, které se výzkumu mozku věnují a také institucemi, které výsledky výzkumu aplikují v praxi.



DUBEN


Začal první cyklus tréninků "Lektor dalšího vzdělávání".
Naše společnost je jednou z mála vzdělávacích společností, které získaly oprávnění autorizovat „Lektory dalšího vzdělávání“, tj. možnost oficiálně certifikovat veškeré lektory v ČR pro Ministerstvo školství. Po absolvování tohoto cyklu získávají účastníci státem uznávané osvědčení ověřující znalosti a dovednosti potřebné pro výkon profese „Lektor dalšího vzdělávání“. Toto oprávnění znamená garanci kvality pro zákazníka a mimořádnou konkurenční výhodu na trhu lektorů.






KVĚTEN


Od května 2015 jsme členy Americké obchodní komory v České republice. Americká obchodní komora (AmCham) v ČR je jednou z největších obchodních komor u nás s více než 400 členských společností. Komora společně se svou členskou základnou usiluje o neustálé zlepšování podnikatelského prostředí a růst konkurenceschopnosti české ekonomiky. AmCham v ČR je nezisková, nevládní organizace řízena nezávisle radou ředitelů volených z jeho členů. Je zároveň členem Americké obchodní komory a také Evropské rady Amerických obchodních komor.



ČERVEN


Při příležitosti Mezinárodního dne vzdělávání a rozvoje dospělých naše společnost MgC Group, která je dlouhodobým „bojovníkem“ za kvalitní vzdělávání, zorganizovala Business meeting "Zaostřeno na kvalitu". Setkání se zúčastnilo více než 60 odborníků z řad vrcholného managementu českých i nadnárodních společností a společně diskutovali nad tématy z oblasti vzdělávání. Nejčastěji diskutovanými tématy se v průběhu celého dne staly: talent management, diverzita či spoluzodpovědnost manažerů za rozvoj svého týmu.



ŘÍJEN-PROSINEC


Na konci roku jsme pokořili nový rekord! Byl jím největší počet tréninků uskutečněný pro jednoho zákazníka. Dva naši klíčoví trenéři zvládli za necelé tři měsíce zrealizovat téměř osmdesát školicích dní u jednoho klienta. Blahopřejeme za skvělý výkon!








LISTOPAD - PROSINEC




Před koncem roku jsme se zaměřili na důležitost komunikace a připravili jsme nejen pro naše zákazníky, ale hlavně pro návštěvníky našich sociálních sítí sérií dotazníků na téma Psychologie komunikace. Dotazníky na témata: Komunikace, Komunikace v týmu, Naslouchání či Emoční inteligence jsou umístěny na našem webu a každý si zde kdykoliv vyzkoušet, jak na tom v dané oblasti je. Výsledky jsou k dispozici okamžitě, jsou zdarma a samozřejmě určené pouze tomu, kdo test vyplňuje.



2015-12-14

Předvánoční...

Adventní čas je za polovinou a většinu z nás přepadá panika a stres, někoho až hrůza. Vánoce - ty jo, co všechno je ještě potřeba zařídit, udělat. A dárky věčné to téma! Máš? Už víš co? Co já budu zase letos vymýšlet? Rok od roku je to těžší. …

Každý rok jsem obdivovala svoji sestru. V listopadu hlásila: “Mám hotovo - vymyšleno, nakoupeno, zabaleno!”. Hmmm, já ještě “ani ťuk”. Ale příští rok, už konečně začnu včas.

Letos se to opravdu podařilo. Sama jsem z toho překvapená a nechce se mi tomu věřit. Neběhám bezhlavě po obchodních domech, trzích, nebrouzdám po internetu a nečekám až mě “něco” cvrnkne přes nos. Příprava rovná se 90% úspěchu. Sedám k papíru, přemýšlím a píšu.

Rodina, kamarádi - skupina je to veliká a různorodá, píšu seznam KOMU. Třiadvacátého nebude žádné překvapení, na nikoho nezapomenu! Pokračuji dál, všechno jsou to osoby, které znám, mám je ráda. Tak jo, kdo CO má rád, CO koho baví nebo mohlo by bavit. O čem jsme se v poslední době bavili. 

CÍL je jasný být kreativní, originální a vložit do dárku kousek sebe. Koukám na seznam a nápady už se hrnou. Vždyť je to tak jednoduché.

Pak už jen JAK a KDE. Bude to rychlé. Internet, několik vytipovaných obchodů a je to.


Takže stejně jako ve všem, je důležité mít cíl, říci si komu , co a jak, prostě být připraven.

A co vy?

Autor článku: Lenka Votavová

2015-12-07

„A proč jsi jí neřekla, aby se umyla?“

Ukazovala jsem dětem ve školce fotky ze Srí Lanky. Na jedné byla domorodkyně, která vypadala jako čarodějnice. A to doslova. Rozcuchaná, špinavá, bez zubů a v roztrhaném oblečení. Kam se na ní hrabou čarodějnice z filmových pohádek. Dětem jsem říkala, že jsem se jí úplně bála, jak moc byla špinavá a strašidelná. Načež mi jeden chlapeček řekl: „ A teto, proč jsi jí neřekla, aby se umyla?“

Moje první myšlenka byla „to přece nejde“. Když jsem se nad tím ale zamyslela, tak proč vlastně ne?

Tahle příhoda se mi nedávno vybavila. Mám dvě kamarádky, Janu a Mirku. Došlo mezi nimi k menšímu nedorozumění. Nepohádaly se a nejde o nic zásadního, jenom se trochu nepohodly. Spíš by si měly věci vyjasnit. Ale nějak se jim nechce udělat ten první krok.

Volala mi Mirka a mezi řečí se začala vyptávat na Janu. Jak se má, co dělá, jestli se vídáme,… Bylo mi to jasné, nicméně jsem se zeptala:

„ Proč jí nezavoláš?“

„A to ne. Když se o mě nestojí, tak já se vnucovat nebudu“

A tak jsem nelenila a zavolala jsem Janě. A výsledek?

„Já to vyřešit chci. Až se Mirka ozve, tak já s ní ráda půjdu na vínko a tam to probereme. I mě je to líto, ale jako první volat určitě nebudu. Jestli se s ní uvidíš, tak jí to klidně řekni“

Tak! A jsme tam, kde jsme byly! Obě by se rády smířily, ale ani jedna nechce udělat ten první krok. A já jsem povýšena na pozici prostředníka. To je celý výsledek.

Neměli bychom spolu všichni mluvit přímo? Na rovinu, bez předsudků a bez prostředníků? Co vy na to? Mám jim říct, aby se umyly?

Autor článku: Eva Hrušková


2015-11-30

MLUVME SPOLU!

Ten příběh začal stejně jako vždycky. Dostala jsem téměř obvyklé zadání:

Naše kolegyně Hanka je opravdu pracant! Jen poslední dobou začínáme mít pocit, že je trochu přepracovaná. Do práce chodí na osmou a odchází v devět večer. Její kolegové si začínají stěžovat, že s nimi nekomunikuje právě vybíravě, a že se s nimi často dohaduje o věcech, o kterých se vůbec dohadovat nemusí. Proto jsme se rozhodli, že jí zaplatíme kouče, aby s ní pracoval na time managementu. Zkrátka, aby si uměla věci dobře zorganizovat.

Tak jsme se s Hankou do té práce pustily. A Hanka mi nepřestávala povídat. Prý dostává každý den 180 e-mailů – na všechny musí přeci odpovědět. Jak má tedy stíhat všechny ostatní činnosti, když toho kolegové po ní tolik chtějí a ona musí na všechny ty e-maily odepsat? No, a když se jí náhodou něco nelíbí, tak to přeci taky musí kolegovi nebo kolegyni napsat a jasně popsat. A to zpravidla nekončí u jedné výměny. Dokonce se mi chlubila, že si s jedním kolegou psala i 2 dny a vyměnili si na jedno téma každý 22 e-mailů – no považte!

A tak Hanka píše – píše o tom,

- že je třeba doplnit do tabulky jedno číslo jinak (což kolega v dalších 7 e-mailech nesdílí jako shodný názor),

- že je třeba zavolat dodavateli a něco vyřešit (následně proběhne s kolegou 5 výměn, že to není jeho práce),

- že je třeba doplnit zásobu kávy ve společné kuchyňce,

- že je třeba zlepšit týmovou práci v našem týmu (na to se rozestře skupinová e-mailová diskuze o tom, kdo za co může),

- že je třeba, aby projektový tým 1 lépe pracoval a také, aby jednotliví členové plnili své povinnosti,

- že je třeba …..

Tak s Hankou koučujeme, ale vůbec ne o tom, jak si zorganizovat práci lépe, ale o tom, jak s lidmi komunikovat. Jak se nebát  umět si  věci povědět  a tím  zkrátit nekonečné,    k výsledku    nevedoucí e-maily. Jak se nebát potkat se s kolegy, o věcech s nimi mluvit a společně přicházet na nová/jiná řešení. Jak si umět sdělit i radostné věci jen tak v kuchyňce u kafe, mít možnost dívat se kolegovi do očí a reagovat na jeho řeč těla. Jak se nebát otevřít dveře kolegovy kanceláře a jednoduše si s ním o věcech popovídat.

Hanka je učenlivá a moc se zlepšuje. Už nemá každé ráno 180 e-mailů, ale jen 110. Přeci jen máme ještě kus práce před sebou.

A co přináší tenhle koučink mně? Uvědomila jsem si prosté a jednoduché: 
LIDI, MLUVME SPOLU!

Autor článku: Martina Jandečková

2015-11-24

Emoční inteligence 2.0


V poslední době se vyrojily názvy různých metod, konferencí a jiných aktivit se “softwarovým” označením 3.0, 4.0. A tak mne nedávno v knihkupectví zaujala kniha s názvem “Emoční inteligence 2.0” od autorů Travise Bradberryho a Jean Graves. Knih, které vás v knihkupectví zaujmou názvem nebo recenzí na internetu či v jiném zdroji, je mnoho. Tato kniha mne ale zaujala i předmluvou od Patricka Lencioniho, autora knihy “Pět příčin selhání týmu,” jehož práce si osobně velmi vážím a ráda s jeho metodou pracuji.


 Co je vlastně emoční inteligence?

Schopnost rozeznávat vlastní emoce i emoce druhých, abychom byli schopni motivovat se, a abychom dobře zvládali emoce nejen sami za sebe, ale i v našich vztazích.

Kniha poskytuje přehled a zajímavé podněty k zamyšlení, jak pracovat na rozvoji vlastní EI za použití standardně používaných 5 složek:

      Znalost vlastních emocí (Sebeuvědomění)
      Zvládání vlastních emocí (Sebeovládání)
      Schopnost sám sebe motivovat (Motivace)
      Vnímavost k emocím jiných lidí (Empatie)
      Umění mezilidských vztahů (Společenská obratnost)

V pracovním prostředí si využití emoční inteligence dovedeme vcelku jednoduše představit. Pokud máme dobře rozvinuté kompetence, jsme schopni číst v lidech, lépe odhadovat jejich reakce, lépe vyjednávat, motivovat a navazovat pracovní vztahy. Jak ovšem emoční inteligence funguje mimo pracovní prostředí? Uvědomujeme si schopnost komunikovat, vnímat okolí i přímého komunikačního partnera v běžných denních situacích?

Jak se chováme a jak vnímáme chování ostatních třeba ve frontě na poště? Často přemýšlím nad tím, zda jsem schopna sebeuvědomění a sebeovládání, když podle mého názoru, jako člověka stojícího v nekonečné frontě na poště, pracovnice pracuje zcela neefektivně? A jak se cítí pracovnice za přepážkou, která dle vnitřních instrukcí musí motivovat zákazníky ke koupi losů, zařízení připojištění či jiné služby, která s funkcí pošty zdánlivě nesouvisí? A co společenská obratnost mladé maminky s 5 letým chlapcem lezoucím po všech lavičkách, odkládacích policích na tašky a jiných vyčnívajících objektech v hale pošty? O empatii  všech zúčastněných klasické „poštovní“ scény ani nemluvě.

Teorie a návody jsou hezká věc, ale pokud nezačneme přemýšlet sami nad sebou, zjišťovat nakolik jsme připraveni pracovat na sobě v oblasti emoční inteligence, budeme i nadále čekat ve frontě se zatnutými pěstmi.

A jak jste na tom s emoční inteligencí vy? Zkuste si jednoduchý test.



Autor článku: Magdaléna Prunerová

2015-11-16

Miluji dotazníky!


Jsem velký fanoušek dotazníků a testů všech možných druhů. Baví mě ověřovat si své znalosti třeba ze zeměpisu (opravdu nejsou Ukulele bulharské hory?) nebo naší historie (tak přidávali do Karlova mostu při stavbě vejce nebo ne?). Taky mě baví zjišťovat si, jak jsem na tom třeba s řešením krizových situací (určitě se přestanu rozčilovat za volantem a v dopravních zácpách) nebo zda jsem dostatečně asertivní. 

Výsledky dotazníků beru vždy zcela vážně! Někdy až přespříliš! Dříve se podle testů a dotazníků dokonce změnil můj život. Na základní škole jsme absolvovali profesně-zájmové testy a výsledky mým učitelům a školním poradcům ukázaly, že jsem jasně technický typ s logickým myšlením, který by se zcela určitě měl ubírat technickým směrem. Takže volba mého studia byla po doporučení všech jasná. Gymnázium s matematicko-fyzikálním zaměřením. 

Stejně tomu bylo i u školních olympiád. Soutěžila  jsem snad ve všech. Matematiku a fyziku mi učitelé téměř nařídili (víme, že je to dobrovolné, ale přece nás nezklameš!), češtinu jsem jedinou chtěla dělat sama. Jenže pak přišel postup do krajského kola a olympiáda z matematiky se z nějakého neznámého důvodu konala ve stejný den jako olympiáda z českého jazyka. Strašně moc jsem si přála soutěžit v českém jazyce, ale musela jsem na matematiku. (Jsem přece technický typ!) No neuspěla jsem. Ani později na matematickém gymnáziu jsem se nikdy nezařadila mezi nadprůměrné matematiky. Matematika mě nikdy doopravdy nebavila. Zato jsem ale byla nejoblíbenější studentkou naší profesorky češtiny. A i když jsem podle testů nikdy nebyla humanitní typ, tak na gramatiku, sloh i literaturu jsem se vždycky těšila. A myslím, že mi i docela šly.

Až mnohem později jsem si uvědomila, jak obyčejný dotazník zásadním způsobem ovlivnil můj život. A že si příště musím dát mnohem větší pozor na to, co a kdo mě bude ovlivňovat. Ano, dotazníky mě pořád vyplňovat baví, ráda se odreagovávám u nejrůznějších kvízů a testů, ale žádný výsledek už nesmí ovlivnit mé skutečné zájmy, přání či osobní postoje. Nepřestanu se stýkat s mojí nejlepší přítelkyní, i když se podle psychologických testů k sobě vůbec nehodíme, ani nezačnu po večerech studovat  fyziku, protože mi náhodou vyšel test z fyziky nejlépe.

Ale tím vůbec nechci říct, že by dotazníky nebyly někdy důležité. Určitě nám v mnoha ohledech mohou pomoci. Mohou  nám ukázat směr, když máme pocit, že nevíme kudy kam,  mohou nám odhalit, jak jsme na tom třeba s komunikací, když máme pocit, že nám okolí nerozumí. Nebo nám třeba prozradí, jaká je naše silná stránka. Ale výsledek musíme brát jako podpůrnou informaci, která nám může pomoci, ale nesmí ovlivnit náš život, pokud to sami nebudeme chtít.


A když  už je tady dnes řeč o dotaznících, dovolím si vás pozvat na náš web, kde jsme pro vás připravili sekci dotazníků na téma Psychologie komunikace. Připravila je pro nás zkušená psycholožka Petra Mašková. Pomohou  vám zorientovat se ve vašich komunikačních dovednostech. Zjistíte, zda vám jde dobře týmová komunikace,  zda umíte naslouchat svému okolí nebo jak jste na tom s emocionální inteligencí.  Výsledek testu uvidíte okamžitě po vyplnění a je určen pouze vám. Takže vyplňujte upřímně a otevřeně.  Jedině tak totiž zjistíte, jak na tom doopravdy jste. 


Autor článku: Marie Raková