Miluji dotazníky!

Jsem velký fanoušek dotazníků a testů všech možných druhů. Baví mě ověřovat si své znalosti třeba ze zeměpisu (opravdu nejsou Ukulele bulharské hory?) nebo naší historie (tak přidávali do Karlova mostu při stavbě vejce nebo ne?). Taky mě baví zjišťovat si, jak jsem na tom třeba s řešením krizových situací (určitě se přestanu rozčilovat za volantem a v dopravních zácpách) nebo zda jsem dostatečně asertivní. 

Výsledky dotazníků beru vždy zcela vážně! Někdy až přespříliš! Dříve se podle testů a dotazníků dokonce změnil můj život. Na základní škole jsme absolvovali profesně-zájmové testy a výsledky mým učitelům a školním poradcům ukázaly, že jsem jasně technický typ s logickým myšlením, který by se zcela určitě měl ubírat technickým směrem. Takže volba mého studia byla po doporučení všech jasná. Gymnázium s matematicko-fyzikálním zaměřením. 

Stejně tomu bylo i u školních olympiád. Soutěžila  jsem snad ve všech. Matematiku a fyziku mi učitelé téměř nařídili (víme, že je to dobrovolné, ale přece nás nezklameš!), češtinu jsem jedinou chtěla dělat sama. Jenže pak přišel postup do krajského kola a olympiáda z matematiky se z nějakého neznámého důvodu konala ve stejný den jako olympiáda z českého jazyka. Strašně moc jsem si přála soutěžit v českém jazyce, ale musela jsem na matematiku. (Jsem přece technický typ!) No neuspěla jsem. Ani později na matematickém gymnáziu jsem se nikdy nezařadila mezi nadprůměrné matematiky. Matematika mě nikdy doopravdy nebavila. Zato jsem ale byla nejoblíbenější studentkou naší profesorky češtiny. A i když jsem podle testů nikdy nebyla humanitní typ, tak na gramatiku, sloh i literaturu jsem se vždycky těšila. A myslím, že mi i docela šly.

Až mnohem později jsem si uvědomila, jak obyčejný dotazník zásadním způsobem ovlivnil můj život. A že si příště musím dát mnohem větší pozor na to, co a kdo mě bude ovlivňovat. Ano, dotazníky mě pořád vyplňovat baví, ráda se odreagovávám u nejrůznějších kvízů a testů, ale žádný výsledek už nesmí ovlivnit mé skutečné zájmy, přání či osobní postoje. Nepřestanu se stýkat s mojí nejlepší přítelkyní, i když se podle psychologických testů k sobě vůbec nehodíme, ani nezačnu po večerech studovat  fyziku, protože mi náhodou vyšel test z fyziky nejlépe.

Ale tím vůbec nechci říct, že by dotazníky nebyly někdy důležité. Určitě nám v mnoha ohledech mohou pomoci. Mohou  nám ukázat směr, když máme pocit, že nevíme kudy kam,  mohou nám odhalit, jak jsme na tom třeba s komunikací, když máme pocit, že nám okolí nerozumí. Nebo nám třeba prozradí, jaká je naše silná stránka. Ale výsledek musíme brát jako podpůrnou informaci, která nám může pomoci, ale nesmí ovlivnit náš život, pokud to sami nebudeme chtít.

A když  už je tady dnes řeč o dotaznících, dovolím si vás pozvat na náš web, kde jsme pro vás připravili sekci dotazníků na téma Psychologie komunikace. Připravila je pro nás zkušená psycholožka Petra Mašková. Pomohou  vám zorientovat se ve vašich komunikačních dovednostech. Zjistíte, zda vám jde dobře týmová komunikace,  zda umíte naslouchat svému okolí nebo jak jste na tom s emocionální inteligencí.  Výsledek testu uvidíte okamžitě po vyplnění a je určen pouze vám. Takže vyplňujte upřímně a otevřeně.  Jedině tak totiž zjistíte, jak na tom doopravdy jste. 

Na dotazníky se dostanete kliknutím na tento odkaz.

Autor článku: Marie Raková

Evoluční psychologie

Jistou dobu si zahrávám s myšlenkou rozšířit si obzor o vzdělání v oblasti psychologie. Vzhledem ke svým časovým možnostem jsem prozatím využila nabídku Filosofické fakulty a docházím na přednášky kursu Psychologie pro každý den.

Na začátku tohoto kursu jsem si uvědomila, že mnoho informací již znám, potkala jsem se s nimi, zažila si je. Ale přesto si z každé přednášky odnesu něco nového. Minulý týden bylo téma: Evoluční kořeny lidského chování a psychiky. 

Poprvé jsem se setkala s rozdělením příčin našeho chování pod pojmem Tinbergenova 4 PROČ. Na každý postoj, chování jedince se musíme podívat z více úhlů a na určité časové ose:

1. Chování vzniká na základě bezprostřední příčiny = reakce na nějaký podnět

2. Chování je podmíněné výchovou a faktory, které během života na něj působí

3. Chování si prošlo evoluční cestu a je vlastní určitému živočišnému druhu

4. Chování má svou funkci, která zvyšuje šanci přežít a rozmnožovat se

Znamená to tedy, že i naše chování je ovlivněno genetikou.

Evoluční psychologie se však zabývá mnoha tématy. Nejbližším je Partnerství ženy a muže – podtématem žárlivost ve stálém heterosexuálním vztahu. 

Díky evoluci a biologii jsou rizika, hrozící od partnera pro každé pohlaví jiná:

Pro muže je riziko nevěra ženy – neboť ohrožuje jeho otcovství. Pro ženu je riziko opuštění rodiny mužem – ohrožuje přežití potomků. Proto si muži musí hlídat ženy, aby jim byly věrné a ženy si hlídat zdroje mužů. 

Jsem zvědavá, kam evoluce v chování a psychologii dospěje. Již v dnešní „moderní době“ se potkáváme s tím, že žárlivost není vždy to, co jsem slyšela ve výše uvedeném příkladu. Třeba takový vztah Pavlíny Saudkové a Jana Saudka. 

Na to snad odpoví evoluční psychologové za několik desetiletí či století. Já se zatím budu těšit na další psychologické vhledy do mého normálního života.

Autor článku: Věra Hrazdírová

Naslouchání

Komunikace je mnohem komplikovanější, než se na první pohled zdá a pokud k tomu ještě přidáme slovo psychologie, můžeme se zamotat v pojmosloví více, než bychom chtěli.  Základní poučka je všem známá: “Pro komunikaci je potřeba minimálně dvou.” Taktéž víme, že základní komunikace se dělí na verbální a neverbální. Přidat pak můžeme mnoho dalších chytrých vět, které jsme slyšeli, četli nebo si sami vymysleli díky svým zkušenostem.

Je mnoho tréninků zabývajících se komunikací a v nich se věnujeme především tomu, jak informaci sdělujeme. To zásadní je ale na druhé straně – je to to, co slyšíme! I toto téma má často skloňované pojmosloví jako například “aktivní naslouchání.”

Mně osobně se líbí následující definice aktivního naslouchání:

Aktivní naslouchání lze definovat jako vyjádření vlastního chápání toho, co nám sdělil vypravěč. Pomáhá ověřovat, zda jsme informacím správně porozuměli, zda jsme pochopili to, co mluvčí svou zprávou skutečně mínil. Aktivním nasloucháním dáváme také najevo, že přijímáme a uznáváme pocity mluvčího a zároveň ho podněcujeme v tom, aby i on sám své pocity a myšlenky dále zkoumal a třídil.

Je zajímavé číst definice a přemýšlet nad tím, jak dalece jsme schopni naplnit jejich odkaz. Někdy nám to přijde přirozené a ani o tom nemusíme přemýšlet a někdy s nasloucháním zásadně bojujeme. Proč nám to nejde, proč neslyšíme, co nám druhý říká? Jak dalece s tím mají co dělat  generace, gendry, přehlcenost našeho informačního kanálu ....?

Zjistila jsem, že u mne je to mnohem jednodušší. Aktivně naslouchám, pokud mě řečník zaujme! Jak banální a jednoduché!

Boris Filan

Taktéž se často cítím přehlcená informacemi a je těžké se otevřít něčemu novému a přesto se mi to nedávno podařilo. Cestou ze školení z Těrchové jsem naladila v autě  Slovenský rozhlas s cílem poslouchat něco jako zprávy, nějaký rozhovor či hudbu. Byla sobota dopoledne a narazila jsem na neuvěřitelný pořad, který se jmenuje Pálenica Borisa Filana. Nejen, že mne Boris zaujal informacemi a nevtíravým humorem, ale zjistila jsem, že jsem se díky této náhodě stala na jeho pořadu závislá. Stahuji si ho do svých podcastů a ať už jsem unavená jakkoliv, vždy se těším na chvilku, kdy si nasadím sluchátka, vyrazím na cestu a poslouchám, směji se, přemýšlím a jinak hltám každé jeho slovo. Není to klasické aktivní naslouchání dle definice, ale je to absolutní zaujetí sdělovanou informací.

Nenechte si ujít tento skvělý podcast: 

http://www.rtvs.sk/radio/archiv/1107/295150

Poslechněte si sami a dejte vědět, zda  vás Boris Filan zaujal stejně jako mne.

A co jsem tímto mini článkem chtěla říct? Naučit se aktivně naslouchat není jednoduché, pokud posloucháme řečníky, kteří neumí zaujmout. Učme se zaujmout, mluvit přesvědčivě a s příběhem. Jak na to? Poslouchejme a sdílejme pro nás zajímavé lidi, odkazy a prezentace. Pošlete nám vaše tipy, rádi je pošleme dál!

P.S. Pokud přece jen chcete nějaké návody na to jak „naslouchat“, doporučuji výborný pořad ČT:

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10169534357-komunikace-je-hra/208572231010004-umeni-naslouchat/

Autor článku: Magdaléna Prunerová

Komunikace – nejen ta marketingová aneb vše je o přístupu

Tak široké téma, že je těžké si vybrat. Mám mluvit o zásadách komunikace v oblasti marketingu obecně či se zaměřit na marketingovou komunikaci a její nástroje, mám mluvit o přístupech a prioritách, mám mluvit o věcech, kterých se máme vyvarovat, abychom eliminovali riziko, že dojde ke špatnému pochopení toho, co chceme sdělit? Rozhodla jsem se, že všechny výše uvedené body se dají přečíst v učebnicích marketingu a že se podělím o jedinou věc a to osobní zkušenosti s komunikací a to v oblasti jednání či obchodního vyjednávání.

Protože právě dialog, který vede k dosažení společného konsensu či uzavření obchodu je základem veškerých vztahů a to i těch obchodních. Bez dialogu nemůže vzniknout výsledek.


Připravenost, dostatek informací, schopnost zodpovídat dotazy

Důležitá je vždy připravenost na schůzku, mít dostatek informací a být připraven na dotazy, které mohou nastat. Před schůzkou přemýšlejme o argumentech či dotazech, které může mít protistrana a na ty se také připravme. Potenciální klient by měl dostat odpověď na všechny důležité otázky.

Naslouchejme, separujeme informace, usměrňujme

Naslouchejme pečlivě informacím klienta, nechejme ho specifikovat svoji představu. Separujme důležité informace, klaďme upřesňující otázky. Usměrňujme nesplnitelné představy a zároveň navrhujme dosažitelná řešení. Cílem je odcházet s pocitem, že já i potenciální klient víme, co jeden od druhého očekáváme. Schůzka, ze které odchází jeden z partnerů jednání zmatený, není komunikačně úspěšnou schůzkou: ). Z jednání bychom měli odcházet s výsledkem, případně jasně stanoveným cílem.

Navazujme dobré vztahy, držme slovo

 Každý z nás jedná radši s někým, kdo je mu příjemný. Buďme tedy milí, snažme se od začátku vytvořit příjemnou atmosféru jednání, začněme neutrálním tématem, zasmějme se pokud možno spolu a teprve pak přistupme k samotnému „jádru“ obchodní schůzky. Dodržujme termíny, které jsme si určili a plňme naše domluvy. Díky tomu se k nám budou klienti vracet.


Trpělivost

Ne vždy je možné vše vyřešit rychle, jednání jsou složitá, schvalovací procesy jsou zdlouhavé a změny jsou časté. Specifikujme jasně naše domluvy, mějme však pochopení k individuálním situacím.


Pozitivní přístup a víra v dobrý výsledek

Prezentujme naše návrhy a projekty sebevědomě, věřme jim. Prezentujeme-li něco, čemu sami věříme, odpovídá tomu i náš projev. To, jak prezentuji určitý návrh je klíčové, zda bude protistranou přijat či nikoliv.

Autor článku: Barbora Dolejšová

Komunikace mezi jazyky

Před pár lety proběhl kiny film Ztraceno v překladu. Příběh romance dvou Američanů v Japonsku. Romantická zápletka mi tolik neutkvěla, jako spíše prostředí, ve kterém se film odehrával. Japonské zvyky jsou výrazně odlišné od těch našich Evropských a hrdinové s těmito rozdílnostmi museli nějakým způsobem fungovat. Na návštěvě v cizí zemi to vlastně může být výzva a zdroj mnoha zábavných a poučných situací. Jenže co když se narážení na interkulturní odlišnosti stane každodenní praxí? Jak se připravit a s čím počítat?

Zejména ve velkých městech je více a více běžné setkávání s různými kulturami a jejich zvyky, obzvláště pak v prostředí velkých mezinárodních firem. Takové prostředí přináší mnoho zajímavých možností, ale také celou řadu rizik, se kterými je potřeba počítat a na která by se člověk měl připravit. Před nedávnem jsem měl možnost pracovat jako trenér s mezinárodním týmem jedné velké společnosti se zázemím v Praze. Tým, se kterým jsem se setkal, byl složen ze zástupců z různých Evropských zemí a nikdo ze zúčastněných se nad tím vlastně ani nepozastavoval. V dnešní době běžná praxe, skýtající celou řadu výhod a výzev. Protože se zmiňovaný trénink týkal komunikace, nešlo se nedotknout tématu odlišností zvyků jednotlivých národů. Velmi pozitivně hodnotili účastníci možnost využívat své jazykové dovednosti, trénovat se v užívání jazyka (ve většině dnešních firem je to zcela zřejmě angličtina, ale výjimkou není ani francouzština, ruština a další jazyky). Jak se smíchem někteří účastníci uváděli, mají zdarma konverzaci v cizím jazyce a ještě za to berou plat. Jako další výhodu pak uváděli příležitost učit se z odlišností, z jiných pohledů na stejnou věc a hledat pro sebe svět nových (a často radikálně odlišných) řešení pracovních i civilních situací. 

Jenže kde jsou pozitiva, bývají i negativa. Účastníci zmíněného tréninku nejčastěji uváděli frustraci spojenou s jinými způsoby nakládání s běžnými situacemi a občasnou obtížnost domluvy spojenou jazykovou a kulturní odlišností. Co lze vnímat jako pozitivum, se zároveň jeví jako potenciálně rizikový prostor pro vznik nedorozumění a konfliktů. Jenže jak jim předcházet a jak se jim pokud možno vyvarovat? První věc, která se nabízí, je lépe se naučit společně užívaný jazyk tak, aby člověk co nejlépe rozuměl a chápal obsah sdělovaného. Otázkou však zůstává, zda trénink jazykových dovedností skutečně stačí. Naše vnímání sdělované informace totiž zdaleka nesouvisí pouze s jazykem, se slovy kterými je informace sdělována. Byť je základem chápat verbální obsah sdělení, pro porozumění a dorozumění to nestačí. 

Bylo vypracováno mnoho psychologických studií zabývajících se přenášením informací. Každý se v životě setkal se situací, kdy vnímal stejnou věc zcela jinak než jeho kolega či partner. Jeden vidí skleničku téměř plnou, pro druhého je skoro vypitá. Na to, jak realitu vnímáme nestačí chápat slovo sklenička, je potřeba zapojit svou zkušenost, to jakým způsobem jsme byli naučeni svět vnímat. Výchova, vzdělání, zkušenost, to vše má vliv na to, jak vnímáme realitu. A díky těmto odlišnostem často nemůžeme najít společnou řeč a pochopit o čem druhá strana mluví. Pro porozumění je tedy potřeba komunikovat, zjišťovat jak druhá strana realitu vnímá, co pro ní znamená , že je sklenička téměř plná nebo poloprázdná. A to není možné bez otázek a odpovědí. Ptát se a poslouchat, jednoduché pravidlo, které by se zajisté dalo opsat řadou nesrozumitelných psychologických termínů, ale nemyslím si, že by to nějak změnilo obsah informace, kterou se snažím sdělit. 

V prostředí různých kultur je pak potřeba dále počítat s odlišnými zvyky, občas i s odlišnou výbavou pojmů. Některé kultury třeba neumějí používat slovo děkuji. Pokud jste někdy měli možnost sledovat například Indický film s titulky, možná jste si všimli, že herci některá slova používají v angličtině. Je to právě tím, že pro určité jevy jejich kultura nemá pojmenování. Pro lepší porozumění a domluvu tedy nestačí trénovat jazyk, je potřeba se učit o odlišnostech, mít dostatek informací o tom, jak vnímá svět můj protějšek. A základním nástrojem je komunikace. Umět se ptát a naslouchat.

 Autor článku: Marek Zeman

LEAN aneb „Línání“ se bez komunikace neobejde

Komunikace se zdá býti běžnou a úplně obyčejnou „věcí“. Ovšem my už víme, že komunikace se dá docela dobře „zpackat“, a to může ústit v obrovský problém. Je to základ každodenního úspěchu v osobním i pracovním životě. A stejně tak je to u filosofie LEAN. LEAN se doposavad převážně používal v rámci zefektivnění procesů ve výrobách a nyní se začíná domestikovat i v administrativách.

S účastníky ve firmách hledáme možnosti ke zlepšení, plýtvání, hledáme metody, které budou využity v praxi. Kde ušetřit peníze, čas i nervy. Jde nám přeci i o lidi. To je naše zlato. Mapujeme současné stavy, hledáme nápravy a řešíme stavy budoucí.

Už to dá dost práce a zabere nějaký čas. Ovšem nestačí si jen navrhnout reálný budoucí stav našich procesů. Tady jsme vlastně na začátku delší cesty a to nejtěžší firmy teprve čeká. A jsem ráda, že další firma, se kterou spolupracujeme, pochopila.

Jedná se o:

1. nastavení komunikace v rámci procesního řízení, každodenního života ve firmě
2. řízení změny jako komplexního procesu. Chceme, aby naše práce, naše vize byla přijata ostatními kolegy. Aby pochopili, proč, kdo, jak? Co jim to přinese? Jak je to naplánováno? Necítit nejistoty. V rámci změn nepracujeme jenom s projektovým řízením. Změna je přeci hlavně o emocích našich interních i externích klientů, lidí, se kterými nejen pracujeme, ale žijeme s nimi většinu našeho dne. Obecně změny neradi přijímáme. Nevíme, do čeho jdeme…“vyhlásíme stávku!“, „ budeme bojkotovat!“. Lze tomu zabránit? 

 Když se podíváme na řízení změny, mějme vždy na paměti, že změna by měla být posunem někam dál. Kde by byl člověk, kdyby se za milióny let nezměnil? Nepřizpůsobil klimatickým a jiným změnám? Kde bychom byli dnes jako firma, kdybychom na 20 let usnuli jako Šípková Růženka? Moc konkurenceschopní bychom nebyli. Naučit se změny komunikovat a implementovat včetně nastavení kontrolních mechanismů je dnes tedy již nutností. Existuje plno systémů, které změny popisují a doporučují konkrétní postupy… Zamysleme se selským rozumem:

1. Potřeba - Proč změnu potřebujeme? Proč ji potřebujeme zavést? 
2. Vize - Kam chceme dojít? S čím změnu v budoucnu spojíme? Čeho je součástí?
3. Získejme lidi pro věc – Jak vnímají lidé změnu? Jak je třeba jí tedy komunikovat?
4. Komunikujme – buďme transparentní, neustále komunikujme postupy a současné stavy. 
5. Přizpůsobme okolní faktory – myslete komplexně. 
6. Řiďme změnu – ve smyslu projektového řízení a plánování 
7. Stabilizujme – stabilizace je i o kontrolních mechanismech a testovacím období. Zavedením změny to ještě stále nekončí. 

Buďme transparentní, lidé ve vaší firmě to ocení.

Autor článku: Jana Puhalová

Pozitivní přístup

Díky jednomu z našich klientů jsem se po dlouhé době opět setkala s tzv. FISH filozofií. Poprvé jsem se s tímto americkým fenoménem seznámila překvapivě v době, kdy jsem spolupracovala s německou tréninkovou agenturou, a díky kombinaci těchto dvou, vcelku nesourodých kultur, jsem byla k celé FISH filozofii poměrně skeptická. Nebyla jsem si jistá, zda americká nálada a přístup bude fungovat i v rámci Evropy. Tenkrát jsem z použití filozofie měla smíšené pocity a tak, jako s každým nástrojem, teorií nebo metodou, je třeba hledat vlastní cestu. Je až neuvěřitelné, jak tato kniha po přečtení podvědomě ovlivní váš přístup k práci, k zákazníkům a týmu spolupracovníků.

O co se vlastně jedná? FISH filozofie (někdy překládána jako filozofie rybího trhu nebo rybí filozofie) pochází z dílny autorů Stephen C. Lundina, Ph.D., Harry Paula a John Christensena, kteří útlou knihou povzbuzují zaměstnance, především v servisních organizacích, ke zvýšení motivace a hrdosti na svou práci a tím ke zlepšení výsledků. O knize bylo napsáno mnoho a v Evropě se často setkávám se skeptickým vnímáním této publikace. Je ovšem třeba uznat, že když se člověk zamyslí nad příběhem a výslednými 4 pravidly, jednoduchost a přesnost sdělení je nasnadě.

Celý příběh je o fiktivní hrdince Mary Jane, manažerce, která se přestěhovala do Seattlu a nedlouho po tomto kroku jí zemřel manžel. Díky tísnivé finanční situaci se rozhodne přijmout místo manažerky klíčového oddělení zpracování finančních transakcí s nevalnou pověstí. Většina jejího týmu je otrávená a bez energie. Mary Jane má za úkol oddělení transformovat. Díky náhodné návštěvě na rybím trhu Pike Place a setkání s prodavačem Lonniem se jí podaří nalézt návod jak na to.

https://www.youtube.com/watch?v=TbtsfyrEF_c

• CHOOSE YOUR ATTITUDE (Volba postoje) - práci se nikdo z nás nevyhne, člověk se alespoň může pokusit prožít ji co možná nejlépe, a to tak, že si vždy může vybrat způsob, jak se k ní postaví

• PLAY (Hrajte si) - hravý způsob, s nímž lidé přistupují ke své práci, totiž umožňuje nacházet kreativní metody, jak zaujmout zákazníky

• BE THERE (Soustřeďte se) - nejen na zákazníka, ale obecně na to, co člověk právě dělá, ať už doma či v práci

• MAKE THEIR DAY (Udělejte jim radost) - zapojte své zákazníky do vaší hry, hledejte možnosti, jak je získat

Náš klient je PENTAHOTEL v pražském Karlíně s velmi zajímavým konceptem služeb a díky svému, na hotel atypickému prostředí, je pro zaměstnance často náročné udržet pozornost a zájem o to, co se děje přímo před nimi. Já doufám, že vy, jako stávající nebo budoucí hosté tohoto hotelu, budete mít podobný zážitek jako Mary Jane na Pike Place a hotel se stane kultovním místem. 

Autor článku: Magdalena Prunerová