V praxi se velmi často se setkávám se žádostí
klientů o pomoc s náborem zaměstnanců z pohledu, jak k celému
procesu přistoupit. Často z jejich strany zaznívá: „Nábor nám nefunguje,
něco děláme špatně, lidé pro naši společnost na trhu práce nejsou, na inzeráty
na pracovních portálech nám nikdo neodpovídá, náš personalista neumí lidi na
trhu oslovit, apod.“ Ano, situace na trhu práce se mění každým měsícem. Ovlivňuje
ji míra nezaměstnanosti, roční období a jednotlivé části roku, ve kterých se
nacházíme (Vánoce, letní prázdniny), proto vždy svým klientům kladu na srdce,
aby plánovali nábor zaměstnanců dostatečně dopředu a včas startovali své
náborové aktivity.
Do náboru zaměstnanců nám vstoupil i faktor
populárních sociálních sítí, tedy nového nástroje, díky kterému se naše práce
výrazně zrychluje a na nás klade větší nárok v tom je umět používat a
aktivně s nimi pracovat. Na sociální síti Facebook se můžeme o našich kandidátech
dozvědět informace ze soukromého života, které ne vždy pomohou k získání
zaměstnání s ohledem na získané informace.
Na pracovní sociální síti LinkedIn můžeme navazovat „vztahy“ s lidmi, se kterými jsme se profesně setkali, vzájemně jsme obchodovali nebo jsme s nimi studovali. LinkedIn nám dává do rukou nástroj budovat vztahy s lidmi na druhé straně světa či republiky, nabízet jim zaměstnání, sdílet zkušenosti, apod. Ale stačí dnes pro nábor zaměstnanců jen to, mít někoho v „Connestions“?
Na pracovní sociální síti LinkedIn můžeme navazovat „vztahy“ s lidmi, se kterými jsme se profesně setkali, vzájemně jsme obchodovali nebo jsme s nimi studovali. LinkedIn nám dává do rukou nástroj budovat vztahy s lidmi na druhé straně světa či republiky, nabízet jim zaměstnání, sdílet zkušenosti, apod. Ale stačí dnes pro nábor zaměstnanců jen to, mít někoho v „Connestions“?
V tomto směru dle mého názoru zažívá oblast
personalistiky největší změnu za poslední období. Dnešní práce personalistů,
tedy těch, kteří se ve firmách starají o přísun zajímavých kandidátů do
společnosti, se posouvá do významnější, osobnější a viditelnější role na trhu,
a to budování a udržování vztahů s lidmi kolem sebe. Sama jsem si tuto
činnost pojmenovala jako personální networking. Přirovnala bych roli
personalisty/náboráře k roli obchodníka, kterého každá firma potřebuje
k tomu, aby jí pomáhal budovat a rozvíjet business. Obchodníka si
„kupujeme“ z trhu nejen proto, že je schopen pro nás získat další obchodní
příležitosti, ale zejména proto, že má zajímavou síť kontaktů, které za svůj
obchodnický život náročně získal a které je schopen dále rozšiřovat a vytěžit
v naší společnosti. Stejný přístup je dnes třeba mít při náboru
nového interního personalisty/náboráře. Pokud se potřebujete jako
společnost aktivně rozrůstat, potřebujete na této pozici člověka, který je
obchodník, dokáže velmi dobře rozpoznat charakter, schopnosti a dovednosti
daného kandidáta a má vybudovanou síť kvalitních kontaktů na zajímavé lidi, se
kterými se za svůj profesní život setkal. Pochopitelně toto všechno je
ovlivněno zkušenostmi a oborem podnikání firmy, ve které působí či působil. Pokud
takovou dovednost náš interní personalista nemá, tak ho nahradíme nebo svěříme
aktivitu hledání nového zaměstnance na stranu personální agentury, která se
této činnosti výhradně věnuje. Činnost personální agentury či headhunterské
společnosti je spojená s výrazně vyšší investicí.
Pokud chce mít personální oddělení žádanou
strategickou roli pro business, je nezbytné se personálním networkingem zabývat
a postavit ho mezi hlavní priority řízení lidských zdrojů z hlediska
dalšího rozvoje firmy a přísunu vhodných kandidátů v budoucnu. Ruku v ruce
s tím souvisí mít na postech interních personalistů vhodné zaměstnance,
kteří jsou schopni networking funkčně realizovat. Vybudovat si kvalitní síť
kontaktů kolem sebe není záležitost na pár týdnů, ale spíše na několik měsíců
či let, ale jistotou je, že výsledky přinese.
Na nutnost tvorby vztahů s lidmi nyní velmi
narážíme při náboru zaměstnanců v menších městech, kde se vyskytuje menší
množství zaměstnavatelů na jednom místě. Klasická forma inzerce volných pracovních
míst na pracovních portálech či vývěskách úřadů práce nefunguje, pak nezbývá
nic jiného než se dívat po zajímavých lidech kdekoliv kolem sebe, které bych
mohl ve svém civilním životě oslovit, předat jim vizitku a říci „Moc se libí,
jakým způsobem jste se ke mně choval. Pokud byste si někdy hledal práci, budu
moc rád, když se mi ozvete.“ Daný člověk zrovna nemusí být v situaci, že
hledá práci, ale vězte, že se mu často nestává, že by se k němu někdo
takto choval a možná Vaši vizitku někomu dále předá, či si ji ponechá na horší
časy.
A jak takový networking v praxi funguje? Na to
se podíváme příště…
Autor článku: Jana Mužná, PeopleGate
Žádné komentáře:
Okomentovat