Skutečně žije generace Y ve virtuálním světě? A máme vlastně na výběr?

Jednou z mála prací odevzdaných v hmotné, tedy papírové, podobě na vysoké škole byla moje diplomová práce. Za celé dva roky navazujícího magisterského studia jsem od svých vyučujících slyšela nejčastěji: „Veškeré informace naleznete ve školním informačním systému. Seminární práce se odevzdává v elektronické podobě. Pošlete mi prezentaci emailem.“ Už ani skripta si nebylo potřeba kupovat, protože se dala sehnat v elektronické verzi. Je tedy život ve virtuálním světě skutečně naší volbou, nebo vývoj společnosti nás do tohoto způsobu tak trochu tlačí?

Asi trochu z obojího. Virtuální svět nám mnohé usnadňuje. Podíváme se v okamžiku na druhou stranu světa. Koupíme si lístek na vlak, aniž bychom museli stát frontu a už si ani neumíme představit, že by to bylo jinak. Ve chvíli, kdy osobně musíme něco  zařizovat - například na úřadech – stává se z toho docela problém. Ten problém spočívá ve dvou oblastech – jednak je to ztráta času a přes internet by to bylo jednodušší. A jednak už předem očekáváme nějaký problém a neshodu s lidmi pracujícími na úřadě. A často je to jen o komunikaci, kterou bohužel ne vždy zvládáme, jak bychom mohli. 

Hlavním důvodem je, že v dnešní době osobně komunikujeme méně, než bychom museli před patnácti či dvaceti lety. Zvykli jsme si na jednodušší a asi i bezpečnější systém komunikace – písemný. Než člověk zprávu odešle, má čas si ji přečíst a promyslet. Tahle možnost v osobní komunikaci není, a proto je z určitého pohledu tak komplikovaná. A proto se jí někteří trochu vyhýbají.  Z mého pohledu to však neplatí jen pro generaci Y, ale i generace X má v tomto směru potenciál ke zlepšení. Krásným příkladem jsou firemní emaily, kde se některé téma řeší dlouhou komunikací a telefonicky by se dotazy daly zodpovědět najednou a bez případného nedorozumění.

Přesto i  přes čím dál tím větší závislost na virtuálním světě to s generací Y tak zlé skutečně není. Když se projdete parkem, potkáte mnoho lidí generace Y, kteří tu sportují, nebo všeobecně tráví svůj volný čas. Když se podíváte na zahrádky restauračních zařízení, nesedí tam pouze generace X, ale i mnoho mladších ročníků a povídat si dokáží. Otázkou však zůstává, jak to bude s nastupující generací. My v jejich věku tahali kačera na provázku, ale dnes malé děti  velmi dobře ovládají tablety či mobily. Je to však generace X, která jím je dá do ruky, aby se zabavily. Právě ta generace, která kritizuje generaci Y, že žije ve virtuálním světě. A sama do tohoto světa své děti velmi brzy posílá. Každá generace vyrůstala v jiné době a každá ta doba měla něco, co by stálo za to zachovat a něco, co dnes už není potřeba. Co však určitě je potřeba je uvědomění si toho, co nám zkušenosti různých generací mohou přinést a čím nás osoby z jiné generace mohou obohatit. A málo toho rozhodně není.

Autor: Jana Křišťanová