MLUVME SPOLU!

Ten příběh začal stejně jako vždycky. Dostala jsem téměř obvyklé zadání:

Naše kolegyně Hanka je opravdu pracant! Jen poslední dobou začínáme mít pocit, že je trochu přepracovaná. Do práce chodí na osmou a odchází v devět večer. Její kolegové si začínají stěžovat, že s nimi nekomunikuje právě vybíravě, a že se s nimi často dohaduje o věcech, o kterých se vůbec dohadovat nemusí. Proto jsme se rozhodli, že jí zaplatíme kouče, aby s ní pracoval na time managementu. Zkrátka, aby si uměla věci dobře zorganizovat.

Tak jsme se s Hankou do té práce pustily. A Hanka mi nepřestávala povídat. Prý dostává každý den 180 e-mailů – na všechny musí přeci odpovědět. Jak má tedy stíhat všechny ostatní činnosti, když toho kolegové po ní tolik chtějí a ona musí na všechny ty e-maily odepsat? No, a když se jí náhodou něco nelíbí, tak to přeci taky musí kolegovi nebo kolegyni napsat a jasně popsat. A to zpravidla nekončí u jedné výměny. Dokonce se mi chlubila, že si s jedním kolegou psala i 2 dny a vyměnili si na jedno téma každý 22 e-mailů – no považte!

A tak Hanka píše – píše o tom,

- že je třeba doplnit do tabulky jedno číslo jinak (což kolega v dalších 7 e-mailech nesdílí jako shodný názor),

- že je třeba zavolat dodavateli a něco vyřešit (následně proběhne s kolegou 5 výměn, že to není jeho práce),

- že je třeba doplnit zásobu kávy ve společné kuchyňce,

- že je třeba zlepšit týmovou práci v našem týmu (na to se rozestře skupinová e-mailová diskuze o tom, kdo za co může),

- že je třeba, aby projektový tým 1 lépe pracoval a také, aby jednotliví členové plnili své povinnosti,

- že je třeba …..

Tak s Hankou koučujeme, ale vůbec ne o tom, jak si zorganizovat práci lépe, ale o tom, jak s lidmi komunikovat. Jak se nebát  umět si  věci povědět  a tím  zkrátit nekonečné,    k výsledku    nevedoucí e-maily. Jak se nebát potkat se s kolegy, o věcech s nimi mluvit a společně přicházet na nová/jiná řešení. Jak si umět sdělit i radostné věci jen tak v kuchyňce u kafe, mít možnost dívat se kolegovi do očí a reagovat na jeho řeč těla. Jak se nebát otevřít dveře kolegovy kanceláře a jednoduše si s ním o věcech popovídat.

Hanka je učenlivá a moc se zlepšuje. Už nemá každé ráno 180 e-mailů, ale jen 110. Přeci jen máme ještě kus práce před sebou.

A co přináší tenhle koučink mně? Uvědomila jsem si prosté a jednoduché: 

LIDI, MLUVME SPOLU!

Autor článku: Martina Jandečková